„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Jan Werich
Několik klientů si na konci sezení opětovně vytáhlo sebekoučovací kartu, na které je tento naprosto úchvatný citát Jana Wericha. Dostala jsem knihu Když se řekne… V+W. Uvedené moudro hned na první stránce knihy. Na co nás to všechny přivádí? Jaká zamyšlení a jaké závěry z toho sami uděláme?
Možná, že uvedený citát přichází ve chvíli, kdy potlačujeme svoje vnitřní názory, kdy nemáme dostatek síly se projevit, říci nepohodlné, nepříjemné nebo naopak malicherné, krásné, to opravdové v nás. Říci i to, co někdo nechce slyšet, čím můžeme někomu i ublížit, zaskočit, šokovat, ale i příjemně překvapit. Možná, že se chováme tak, jak očekává společnost, jak diktuje móda, etiketa, jak očekávají přátelé i nepřátelé….jak nám nařizuje naše vnitřní „Já“.
Snad právě jedinečnost přítomného okamžiku nám dává podporu v možnosti býti tím, kým jsme a tím, kým i chceme být. Teď. A když už jsme v této jedinečné možnosti, tak koukejme, ať jsme.
Darujte více, než jste chtěli, usmějte se hodně ze široka, přidejte do kroku, nakupujte s důvtipem, vařte s nadšením, jezte pomalu a milujte hluboce. Sportujte s nadšením a vášnivě, děkujte nahlas a proste vždy. Toho, koho máte, toho si važte hned teď, teď mu vyznejte lásku, teď mu řekněte, co Vás trápí, teď mu naslouchejte, teď se ho/ ji zeptejte, co potřebuje, teď ukliďte odhozený papírek na přechodu, teď pusťte i mladou slečnu sednout, teď pohlédněte do oblak, teď kupte kytku, teď se pohlaďte, teď se pochvalte, teď si řekněte, co se Vám dnes povedlo, teď udělejte něco, co je víc než jen Váš „normální“ den.
Teď buďme těmi, kým skutečně jsme! Teď buďme změnou, kterou si přejeme vidět ve světě! Zítra už může být pozdě.