Přátelství si NEKOUPÍŠ, musíš být TRPĚLIVÝ
„VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJI ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce.
Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co Ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč, trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska, základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těchto pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte to na svůj život doma nebo v práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád světa bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklidit po sobě.“ R. Fulghum Všechno, co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce, str. 14-15
A protože jsem již dávno tyto pravidla opustili hádáme se, soudíme, rádi hledáme na druhých chyby, dřeme do úmoru, zapomněli jsem žasnout, toužíme po věcech, co nám nepatří a toužíme mít snadno a rychle, to co jiný roky vydřel a když to nejde, závidíme, pomlouváme, zesměšňujeme, hodnotíme a život si děláme mnohem složitější.
Bezbrannost, bezradnost, smutek, zklamání, vyčerpání, deprese, lítost, zmatek, rozčarování, náladovost, agrese, nevyrovnanost už jsou jen doprovodnými jevy.
Při troše odvahy a rozhodnutí se tyto doprovodné jevy dají odstranit, stejně tak naše omezené postoje a představy.
Někdy může být cesta k sobě samému příliš trnitá, jindy velmi jednoduchá.
Žij svůj život!
PS: Přestaň pořád na něco čekat. Na Nový rok, na září, na prázdniny, na to až zhubneš, až budeš mít čas, na to, až se Tě všimne, na to až zareaguje, na vlastní život.
Změnu zažiješ jedině, když přestaneš neustále na něco čekat a začneš hned alespoň malinkým krůčkem ke Tvému vysněnému cíli. Maluj, kresli, tancuj, hraj si a pracuj!
Začni si užívat přítomný okamžik – to Tady a Teď! Dívej se! Jednej fér!
Teď je čas konat! ZÍTRA BY UŽ mohlo být pozdě!
Related posts
